Den "D" nastal v neděli 14. října. Vyzvednutí Briana (my jsme mu začeli rovnou říkat Bren) jsme naplánovali na zpáteční cestu z víkendového pobytu v Krkonoších. K chovatelce Veronice jsme dorazili přesně v poledne. V ohrádce už zbývala jen poslední tři štěňátka a všechna se s námi přišla radostně pomazlit. Našeho Breníka jsme poznali okamžitě - nejen podle modrého obojku, ale hlavně podle specifické bílé skvrny vzadu na krku. Myslím, že podle té ho mezi všemi applíky poznáme už vždycky.
Vyřídili jsme všechny potřebné formality - podepsali smlouvu, zaplatili, převzali psí pas a nějaké dobrůtky. Veronika nezapomněla ani na hračku náležitě "navoněnou" z původního domova - třeba to pomůže při počátečním stýskání.
Breníkovi jsme pořídili speciální psí deku ze které se dá sepnout parádní hluboký pelíšek a pejsek tak nelítá po celém autě a nepadá pod sedadlo. Pojistili jsme to ještě postrojem do auta, který se zapne do zámku bezpečnostního pásu. Byl mu krapet velký, ale účel splnil.
Když už jsme se rozjížděli, ještě za námi běžel Veroniky manžel, že nám zapomněli dát pro Breníka dárečky. Dostal pamlsky a pískací hračku.Hračka je skvělá, ale zatím se jí spíš bojí. :-)
Ze začátku cesty byl dost nervózní. Kňoural, poštěkával, byl taky asi dost vyděšený. Poprvé v autě, s cizími lidmi. Příliš nových věcí na jedno takové malé štěně. Ale jinak byl hodný. Samozřejmě jsem seděla vedle něj a jak jsem ho hladila, tak se po nějaké chvilce docela zklidnil. Naplánovali jsme si asi po hodině cesty přestávku. Našla jsem v mapě parkoviště u rybníka. To ovšem znamenalo opustit dálnici a klikatá silnice našemu miminku neudělala úplně dobře. Než jsme stačili dojet k rybníku, vyklopil celou snídani do pelíšku. Hned jak jsme zastavili u rybníka, Miro s Verunkou vzali Breníka trošku projít a já - naštěstí vyzbrojená krabicí kapesníků a vlhčených ubrousků - jsem se jala čistit deku.
Procházka u rybníka zdaleka nesplnila očekávání. Breník rozhodně nebyl z další změny příliš nadšený a tak jsme po očistě pelíšku hned zase pokračovali v cestě.
Zkrátím to. Celkem za tu cestu zvracel 9x a chvíli před příjezdem domů to ještě završil vydatným průjmem. Příjezd štěňátka domů byl tedy skutečně ve velkém stylu.
Tak vítej doma, Breníku.
Komentáře
Okomentovat