Týden utekl jako voda. Děje se toho hodně a času na psaní je málo. Bren dělá pokroky každým dnem. Postupně ubývá loužiček a hromádek vyrobených v domě a řekla bych, že začíná chápat, co se po něm venku vlastně chce. Nikdy nezapomeneme na pochvalu s pamlskem. Včera jsem si dovolila řešit sebrání hovínka do pytlíku dříve, než jeho pamlsek a velmi vyčítavým a tázavým pohledem se jej dožadoval. "No kde je ta odměna? Přeci jsem se tak krásně vzorně vykakal!". Někdy si ve tmě nejsem úplně jistá, jestli už čůral, nebo jen čte psí korespondenci. Bren mi to ovšem začal poněkud zjednodušovat. Když se vyčůrá, jde si automaticky pro pamlsek. Už se nejspíš nikdy nespletu.
Zkusili jsme hlavolamy. První úkol byl dostat pamlsky z krabičky na vajíčka. Bylo velmi náročné strčit čumáček do tak úzkého prostoru. Verunka mu pak schovala pamlsek pod hadr. I s tím si poradil. Další úkol byl vydolovat pamlsek z nádoby plné koulí ze zmuchlaných novin. Ten zatím nezvládl a úkol stále čeká.Máme za sebou první lekci na cvičáku u Barbary na Křižatkách. Breník se naučil pár cviků (ještě se tomu úplně nedá říct, že povelů), dostal pár domácích úkolů a napoprvé si počínal skvěle. Máme tam základy přivolání ("ke mně"), "sedni", "lehni", oční kontakt a nácvik povelu "k noze" Příští lekce za tři týdny. Uvidíme, s čím se tam pochlubíme. Doma mu to ale docela jde.
Další rada, kterou jsme si z tréninku odnesli, se týkala krmení. Omezíme krmení z misky a budeme se co nejvíce snažit krmit z ruky. Samozřejmě bez práce nejsou koláče a musí být každé sousto za něco. A tak využíváme dobu jídla k tréninku a oba moc baví. Místo misky kyblíček a gumová rukavice a jde se na plac. Breník pak radostně sedá a lehá i několikrát za sebou, jen aby tu kuličku hovězího konečně dostal.
V neděli dopoledne jsme se vypravili do města. Cílem bylo ukázat Brenovi zase jiné zvuky a jiné prostředí, než zná z vesnice a z lesa. Prostě jsme vyrazili do víru velkoměsta. Zaparkovali jsme na parkovišti u řeky, přešli lávku, dali si kávičku v palačinkárně a zase stejnou cestou zpátky. Zašli jsme se podívat i k řece. Tam jsme strávili docela dost času. Sice se bál kachen a štvaly ho, že se mu smějí, zato řeka byla lákavá. No jasně. Bojíme se jí, jdeme k ní po těch nejmenších možných krůčcích, ale namočit přední tlapky se nakonec podařilo. Celá ta - asi čtyři sta metrů dlouhá trasa - nám zabrala bezmála hodinu a půl.
V neděli odpoledne byla speciální lekce socializace pro štěňata. To se sejde na jednom místě několik psů (v neděli konkrétně deset) a nacvičují se s nimi situace, které je v běžném životě mohou potkat. Bren překvapil. Jak jinak - dělá to ostatně několikrát denně, že ano? Ačkoliv se do té doby stavěl ke kontaktu se psy a lidmi velmi rezervovaně, proháněl se po place s ostatními pejsky jako o závod. Když přišel čas si jej z té smečky přivolat, nebyla jsem si vůbec jistá, jak bude reagovat. Bren přiběhl téměř na první zavolání. Pašák šikovný! Ovšem udržet pozornost, nebo zůstat ne jednom místě, když se to od něj vyžadovalo, to bylo už nad jeho síly.
Od soboty spí samostatně v přízemí. Průběh nocí je dost proměnlivý. Jednou je to v pohodě, jindy zase v naprosté nepohodě. V každém případě Brena uspáváme. Budu muset zjistit, jestli jsou nějaké speciální pohádky pro psy na dobrou noc. Včera jsem u uspávání usnula s ním a do ložnice jsem se odpotácela rozespalá asi ve dvě ráno. Bren ale spal až do rána bez štěkání a kvílení a dokonce neudělal ani loužičku. Nesmím to zakřiknout, ale že by svítalo na lepší časy? Kdo ví? On zase Breník jistě něco vymyslí.
Včera pomáhal na zahradě. Zatímco já jsem likvidovala keříky rajčat, Bren je průběžně jeden po druhém důkladně kontroloval. Potom usoudil, že je čas na samostatnou práci a vyhrabal mi krásnou díru na nový keř. Dokonce i na celkem použitelném místě, tak do ní možná i něco zasadíme.
Komentáře
Okomentovat